V roce 2020 T.J. Sokol Bílovice nad Svitavou zrealizoval projekt "Podpora přípravy rekonstrukcí historických sportovních zařízení tělocvičných jednot a obcí v jihomoravském kraji v roce 2020".

Tato akce byla spolufinancovaná z dotace Jihomoravského kraje v rámci dotační smlouvy č. JMK066535/20/ORR

Sokol je tu pro vás

© Archiv ČOS

Publikováno v časopise dTest 9/2019

Sokol je nejstarší český tělocvičný spolek. Byl založen na podkladech antického ideálu tělesné i duševní krásy, dobroty, ctnosti a statečnosti. Jeho zakladatelé dr. Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner mu dali do vínku myšlenku povznesení našeho národa po stránce tělesné, morální i vlastenecké. Tyto principy jsou aktuální i v současné době, což dokládá velikost členské základny Sokola a pestrost nabídky pro široké věkové rozpětí cvičenců.

Slovo výlet je sokolský „vynález“

Možná vás překvapí, že zakladateli Sokola Miroslavu Tyršovi vděčíme i za tak běžně používané slovo, jako je výlet. Tyrš tento pojem zavedl v roce 1862 na základě symboliky, že si sokolové společně vylétávají za poznáním.

Letos uplynulo již 157 let od založení Pražské tělocvičné jednoty, která byla dva roky po svém vzniku nazvána Sokol Pražský. Kromě Tyrše a Fügnera stála u zrodu této první jednoty celá řada tehdejších významných osobností, jako například spisovatel Jan Neruda, filozof, básník a anatom Jan Evangelista Purkyně, malíř Josef Mánes, národopisec a mecenáš Vojta Náprstek nebo novinář a politik Emanuel Tonner.

Nazdar, bratře!

Miroslav Tyrš dal jednotě tělocvičný program. Ve cvičení viděl účel zdravotní, výchovný, estetický a branný. Tyrš byl zároveň prvním náčelníkem Sokola, zorganizoval cvičitelský sbor, nastavil řád cvičebních hodin a založil časopis Sokol. V roce 1869 vydal spis Hod olympický, v němž zdůrazňoval olympijské myšlenky o čtvrt století dříve než ve světě známější baron Pierre de Coubertin. Pro tělocvičnou praxi vymyslel a sepsal jedinečné, systematické tělocvičné názvosloví.

Jindřich Fügner se coby první starosta jednoty věnoval finančním a organizačním záležitostem. Byl to on, kdo navrhl tykání a oslovování „bratře“, aby si všichni sokolové byli rovni. Jeho obětavost pro hnutí byla nesmírná – ačkoliv se zadlužil, nechal na vlastní náklady postavit samostatnou budovu s velkým tělocvičným sálem. Základy pro tuto první sokolovnu si členové jednoty vykopali sami, čímž zároveň založili tradici dobrovolných brigád v Sokole.

Fügnerova dcera Renáta se později stala spolupracovnicí a manželkou Miroslava Tyrše. Kromě Sokola se věnovala kultivaci dívčího školství v rámci Rakouska-Uherska a byla významnou propagátorkou české kultury na řadě domácích i zahraničních výstav.

Název Sokol jako symbol síly a volnosti navrhl poslanec Českého zemského sněmu Emanuel Tonner podle vzoru jihoslovanských hrdinů. Historicky první prapor spolku namalovaný Josefem Mánesem zobrazuje sokola v letu a heslo „Tužme se“ – patronkou praporu byla spisovatelka Karolína Světlá. Jeho originál je dodnes zachován v depozitáři Národního muzea v Praze jako součást sbírky Oddělení dějin tělesné výchovy. Mánes byl rovněž autorem sokolského kroje, který v roce 1882 upravil malíř František Ženíšek.

Sokolský pozdrav „Nazdar“ se začal používat v roce 1851 a vznikl v přímé návaznosti na tehdy vyhlášenou sbírku k vybudování Národního divadla. V tomto roce se mezi lidmi vybíralo do pokladniček s nápisem „Na zdar Národního divadla“. Jedná se o původní český pozdrav, který se díky rozsáhlosti sbírky rozšířil po celých Čechách a ujal se i na Slovensku.

Aby nedocházelo k politickým neshodám uvnitř jednoty, byla vydána vyhláška o její přísné apolitičnosti s tím, že základním posláním je především tělocvičná a obecně vlastenecká činnost. Stejný ráz fungování si organizace udržela dodnes.

Sokolské hnutí se v následujících letech z Prahy velmi rychle šířilo do celých Čech a na Moravu. Již v roce 1862 vznikly jednoty v Brně, Jičíně, Jaroměři, Kolíně, Kutné Hoře, Nové Pace, Příbrami, Turnově a Čáslavi. O dva roky později založili naši krajané Sokol také v Americe. V roce 1884 se stal členem Sokola i T. G. Masaryk, který o sobě s oblibou říkával, že „sokoluje“.

© Archiv ČOS

Sport, kultura, maškarní i slety

Tělocvik však byl jen jednou složkou všestranné náplně činnosti sokolských jednot. Od počátku existence Sokola byly tělocvičné aktivity doplňovány výlety a nově vznikajícími sporty, jako bylo veslování, cyklistika, atletika, lyžování, šerm a další. Sokolské knihovny fungovaly jako volně přístupná místa osvěty. Prostory sokoloven byly využívány také jako sály, kde vystupovaly sokolské divadelní a pěvecké soubory, pořádaly se v nich taneční zábavy a později sloužily jako sokolská kina. Z tehdejšího pohledu šlo o nadčasový trend, v rámci kterého spolek nabízel množství aktivit, díky nimž se v prostorách sokoloven scházela široká členská základna.

K populárním a hojně vyhledávaným společenským akcím patřily i každoroční maškarní bály zvané šibřinky. Některé historické prameny uvádějí, že rakousko-uherské úřady nepovolily Sokolu Pražskému konání sokolského plesu, a tak se přejmenováním na šibřinky vlastně úřední zákaz obešel.

Prvními sokolskými cvičenci byli muži, ale již v roce 1866 byl založen Tělocvičný ústav pro hochy a dívky a o tři roky později Tělocvičný spolek paní a dívek pražských. Postupem času se staly členkami Sokola i ženy a v roce 1883 bylo zahájeno cvičení dorostu a žactva.

Do konce roku 1884 již bylo v Čechách a na Moravě 137 jednot se 17 400 členy. Sokolské jednoty se začaly seskupovat do větších oblastních útvarů, označovaných jako župy. Na základě nárůstu počtu jednot byla v roce 1889 vytvořena jejich zastřešující organizace Česká obec sokolská (ČOS).

Významnou část sokolské činnosti tvořila veřejná vystoupení nebo účast na závodech, a to na domácí i zahraniční scéně. U příležitosti 20. výročí založení Sokola Pražského byl na Tyr­šův popud do Prahy svolán sjezd sokolských jednot z Čech, Moravy i ze zahraničí. V rámci této události se uskutečnil průvod krojovaných sokolů s prapory. Na Střeleckém ostrově vystoupilo při společném cvičení 696 mužů, dále mohlo 2500 diváků zhlédnout ukázku cvičení 40 družstev na nářadí. Slavnost vstoupila do dějin jako I. všesokolský slet.

S rozvojem sokolského hnutí se samozřejmě rozvíjela i tato tradice. V roce 1912 na VI. všesokolském sletu, který se konal na Letné, cvičilo již více než 32 000 členů jednoty.

Sokolové základem legií

V roce 1913 sdružovala ČOS 38 žup, 1182 jednot a na 128 000 členů. V době 1. světové války pak byla sokolská organizace rozhodující silou v boji za svobodu. Například Josef Scheiner patřil k zakládajícím členům tzv. Mafie, která podporovala činnost T. G. Masaryka v zahraničí. V roce 1915 Ministerstvo vnitra ČOS rozpustilo. Ve Francii, Rusku a Itálii se vytvořily útvary českých a slovenských legionářů bojujících proti Německu a Rakousko-Uhersku. Jejich základem byli vždy sokolové, jejichž předností byla tělesná zdatnost, ukázněnost a společná idea národního uvědomění. V roce 1918 tvořilo československé legie téměř sto tisíc mužů. Význam Sokola tehdy ocenil prezident T. G. Masaryk, když řekl, že bez Sokola by nebyly legie a bez legií naše republika.

ČOS obnovila svou činnost ihned po vzniku samostatného československého státu, její členové se podíleli na ustanovení nové státní správy a dočasně nahrazovali i funkci policie a armády. První republika byla pro Sokol obdobím rozmachu, do konce roku 1921 soustřeďoval už 53 žup, ve kterých bylo 3000 jednot se 710 000 členy.

Sokolské zlaté olympijské medaile

• Sokolští sportovci se zasloužili o mnoho olympijských i paralympijských úspěchů. Na vyjmenování všech medailistů nemáme v tomto článku prostor, připomeňme si proto alespoň držitele těch zlatých:
• Bedřich Šupčík – šplh na laně bez přírazu (dnes již tato disciplína na OH neexistuje), Paříž 1924
• Ladislav Vácha – cvičení na bradlech, Amsterodam 1928
• Alois Hudec (viz foto nahoře) – cvičení na kruzích, Berlín 1936
• Zdeňka Honsová, Marie Kovářová, Miloslava Misáková, Milena Müllerová, Věra Růžičková, Olga Šilhánová, Božena Srncová a Zdeňka Veřmiřovská – sportovní gymnastika, víceboj družstev, Londýn 1948
• Eva Samková – snowboardcross, Soči 2014
• Jiří Ježek – cyklistika, držitel celkem šesti zlatých medailí z paralympijských her v Sydney 2000, Athénách 2004, Pekingu 2008 a v Londýně 2012

Strahovský stadion a olympijské medaile

V dubnu roku 1925 byl za účasti T. G. Masaryka, E. Beneše a dalších domácích i zahraničních osobností slavnostně otevřen Tyršův dům na Malé Straně v Praze. Na vlastní náklady vybudované víceúčelové sídlo ČOS vzniklo podle návrhu architekta Františka Krásného. Rozměry tělocvičny Tyršova domu – 60 × 18 m – byly v době vzniku evropským unikátem. Narůstající počet cvičenců na všesokolských sletech vedl k výstavbě státem a pražskou obcí dotovaného stadionu na Strahově. Cvičiště o rozměrech 410 × 295 m bylo projektováno pro 14 400 cvičenců.

Na pokračující hospodářskou krizi sokolové v roce 1932 reagovali rubrikou „Sokolský trh práce“. V Sokolském věstníku vycházela jména sokolů hledajících práci a seznam volných pracovních míst. V době nástupu fašistického hnutí v Německu vydala ČOS vyhlášku, podle které není fašismus slučitelný se sokolskou myšlenkou a členstvím v ČOS.

Když v roce 1937 zemřel dlouholetý člen Sokola T. G. Masaryk, Edvard Beneš pronesl nad jeho rakví slib, který převzalo také sokolstvo: „Prezidente Osvoboditeli, odkazu, který jste vložil do našich rukou, věrni zůstaneme.“

Za první republiky se sokolští závodníci zasloužili také o zisk nejedné olympijské medaile. Mezi největší úspěchy patří zlatá olympijská medaile, kterou z Paříže v roce 1924 přivezl Bedřich Šupčík za šplh na laně, a za legendární sestavu na kruzích další zlatá, kterou získal Alois Hudec v Berlíně v roce 1936.

V době fašistické hrozby se konal X. všesokolský slet. Symbolem nesouhlasu s totalitním režimem se stalo společné cvičení mužů „Přísaha republice“ v provedení téměř 30 000 cvičenců. Ze záznamu tohoto cvičení se dosud tají dech a není divu, že se Němci sokolského hnutí v následujících letech obávali.

2. světová válka a sokolové v odboji

Hned po vzniku Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 se sokolové zapojili do mnoha odbojových aktivit. Vytvořili i vlastní organizaci Obec sokolská v odboji v čele s náčelníkem Augustinem Pechlátem, který byl za tuto činnost zatčen gestapem a v září roku 1941 popraven. Podobný osud potkal za války i mnoho dalších členů Sokola. V noci ze 7. na 8. října 1941 byla zahájena „Akce Sokol“, při které nacisté zajali asi 1500 členů spolku z vedení ČOS, žup i jednot. Naprostá většina z nich nepřežila mučení, věznění a deportaci do koncentračních táborů.

O tři dny později vstoupil v platnost výměr Reinharda Heydricha o rozpuštění ČOS. Jako připomínka těchto tragických událostí byl v roce 2019 schválen 8. říjen jako Památný den Sokolstva.

K největší sokolské odbojové akci patřila právě podpora parašutistů při atentátu na R. Heydricha. Za ni zaplatily životem stovky českých vlastenců, z nichž téměř polovinu tvořili sokolové.

Spartakiády si se Sokolem nespojujte

Mnoho lidí má spartakiády mylně spojené se sokolským hnutím. První spartakiády ale uspořádala v roce 1921 levicová Federace dělnických tělovýchovných jednot. Po rozpuštění Sokola v roce 1952 se spartakiády staly gigantickými propagandistickými akcemi komunistické vlády. Na sokoly vybudovaném strahovském stadionu režim spartakiádami předváděl „radostný život při budování lidově demokratické Československé republiky“.

Nový nepřítel

Po ukončení 2. světové války se do sokoloven okamžitě vrátil život, naši předci chtěli navázat tam, kde byli nuceni svou činnost ukončit. Jejich snaze se však začal stavět do cesty nový nepřítel. Komunisté se snažili o sjednocení celé tělovýchovy pod svou nadvládu.

Koncem roku 1947 počet členů ČOS přesáhl hranici jednoho milionu. Sokolové ještě na nadcházející rok svobodně připravili XI. všesokolský slet. Ten se však konal až po Únoru 1948. Slet, na kterém cvičilo rekordních 585 000 cvičenců, se stal manifestem proti nové vládnoucí moci. Sokolové ostentativně ignorovali představitele státu a KSČ v průvodu i na cvičišti. Prostřednictvím akčních výborů bylo následně ze Sokola vyloučeno více než 11 000 lidí a více než 1500 činovníků bylo zbaveno funkcí.

V tomto temném období stihlo ještě sokolské družstvo žen pod vedením náčelnice ČOS Marie Provazníkové získat zlatou medaili v gymnastickém víceboji na LOH v Londýně. Přijetí zákona o organizaci tělesné výchovy a sportu z prosince 1952 ale znamenalo zrušení celé organizace. Někteří sokolové se snažili i v nových podmínkách pokračovat ve cvičení, jiní všech aktivit zanechali, tisíce sokolů emigrovalo. V exilu pak dokázali pokračovat v činnosti včetně organizování sletů v Evropě i v Americe.

Jako fénix z popela…

Po sametové revoluci sokolové neztráceli čas a nově nabyté svobody využili ke svolání Prvního sjezdu obnoveného Sokola. Docházelo k postupné obnově jednot, časem i žup.

Věrný svým tradicím a ideálům byl Sokol vzkříšen ve zcela jiné době. A protože stále platí okřídlené rčení „nevstoupíš dvakrát do téže řeky“, bylo třeba přemýšlet o jeho nové podobě a fungování. Celá organizace se postupně probírala z dlouhého nuceného „zimního“ spánku. Restituce zabaveného majetku byla během na dlouho trať. Do Tyršova domu se vrátilo ústředí ČOS, postupně byla ustavena jeho struktura, obnoveny styky se zahraničím, vydávání Sokolského věstníku a časopisu Sokol.

Zviditelňování Sokola pokračovalo díky řadě akcí a veřejných vystoupení. Důkazem, že se podařilo navázat na slavné tradice, byl úspěch XII. všesokolského sletu v roce 1994. Nejinak tomu bylo při oslavách 100. výročí vzniku našeho samostatného státu – u této příležitosti se v roce 2018 konal poslední, v pořadí už šestnáctý všesokolský slet.

Další zajímavou akcí, které se sokolové zúčastnili, byla v roce 1995 X. světová gymna­es­tráda v Berlíně. Tento pohybový festival se koná jednou za čtyři roky a účastní se ho rekreační sportovci všech generací z celého světa. Na rozdíl od olympiády se jedná o nesoutěžní přehlídku – v ostatních ohledech jsou ale myšlenky obou akcí velmi podobné. Na letošní XVI. světové gymnaestrádě v Dornbirnu byla výprava České republiky čtvrtou nejpočetnější, i tentokrát tvořili většinu výpravy právě sokolové.

Sokol dneška

Jaký je současný Sokol? Základnu tvoří okolo 180 000 cvičenců všech věkových kategorií – od miminek až po takzvanou Věrnou gardu, kde se věk některých členů blíží stovce. Dobrou zprávou je, že nadpoloviční většina všech cvičenců sestává z žactva do 15 let věku.

© Jana Sobotová

V současném programu Sokola se snoubí vzájemně provázaný soubor sportovních, pohybových, kulturních a společenských aktivit, které se přizpůsobují moderním trendům 21. století. Česká obec sokolská eviduje na 2000 sportovních oddílů různých výkonnostních úrovní ve více než osmdesáti sportovních odvětvích. Jedná se o tradiční sporty, jako je basketbal, florbal nebo plavání, až po ty méně známé, jako například capoiera, polní kuše či psí spřežení. Vrcholoví sokolští sportovci, stejně jako v minulosti, reprezentují naši republiku na velkých mezinárodních soutěžích i na Olympijských nebo Paralympijských hrách.

To vše by nebylo možné bez „armády“ dobrovolných cvičitelů a činovníků, kteří se ve svém volném čase a zadarmo věnují přípravě a vedení cvičebních hodin i pořádání vlastivědných procházek či kulturních akcí.

Největší část členské základny ČOS je evidována v oddílech všestrannosti. Jsou určeny všem, kteří neusilují o maximální výkon, ale cvičí pro zdraví, radost z pohybu a těší se na setkávání s přáteli. Jednoty nabízejí pravidelné cvičební hodiny pro rodiče s dětmi do čtyř let věku, předškolní děti a školní žactvo. Náplní je gymnastika, hudebně-pohybová výchova, atletika, míčové a sportovní hry. Pro tyto věkové kategorie jsou připravovány také letní i zimní tábory a další akce v průběhu cvičebního roku, jako například mikulášské besídky, šibřinky a dětské dny. Velmi oblíbené jsou také akce spojené s přespáním v sokolovně, kdy je na programu například společná tvorba adventních věnečků, návštěva různých výstav nebo veřejné čtení, a to v kombinaci s různými pohybovými aktivitami.

Pro dospělé členy jsou výše uvedené nabídky modifikovány podle věku – ve většině jednot existuje možnost navštěvovat také pravidelné hodiny zdravotního tělocviku. Nedílnou součástí je i pobyt v přírodě ve formě výletů nebo vodáckých výprav. Konkrétní nabídka aktivit se samozřejmě odvíjí od možností a vybavení jednotlivých jednot.

Je třeba zdůraznit, že snaha Sokola o zapojení co největšího počtu cvičenců do všestranného pohybového vyžití se promítá i do jeho cenové nabídky. Ačkoliv údržba a provoz představuje nemalé náklady, oddílové příspěvky v jednotách umožňují zapojení zájemců za příznivé ceny. Přijďte se přesvědčit, Sokol je tu i pro vás.